Králický Sněžník

Králický Sněžník (něm. Maehrische Schneeberg) je po Krkonoších a Hrubém Jeseníku třetí nejvyšší horský masív v České republice. Z hlediska turistiky je to kraj vskutku panenský. Na Králickém Sněžníku není žádná turistická chata a nevede sem žádná asfaltová silnice. Název Sněžník dostala hora podle sněhu, který pokrývá její vrchol v průměru osm měsíců v roce.
Přestože větší část této členité hornatiny leží na území Polska (Masyw Sniežnika), má návštěvníkovi co nabídnout.

Z vrcholové zaoblené kupole Sněžníku (1424 m) vybíhá pět mohutných rozsoch s dominantami Malého Sněžníku (1338m), Sušiny (1321 m), Podbělky (1307 m) nebo Klepého (1143 m), na jehož jižním svahu také najdete evropské rozvodí - řeky, které tu pramení, odvádějí svoje vody do Baltského (Kladská Nisa), Černého ( Morava) a Severního moře (Tichá Orlice). Vzhledem k tomu, že vrcholové partie jsou holé, je odtud nádherný výhled nejen do Polska a na moravskou stranu (Rychlebské hory a Jeseníky, ale i do Čech (Suchý vrch, Orlické hory). Díky nadmořské výšce se na území Králického Sněžníku nacházejí i Alpinská pásma. Vyskytuje se tu řada chráněných rostlin a živočichů, kteří mají v rezervaci svá nejvýchodnější a nejzápadnější stanoviště.

Na Králickém Sněžníku stávala turistická Lichtensteinova chata. Dnes na jejím místě naleznete sochu slůněte, která se během času stala symbolem této hory. Kousek pod vrcholem, nedaleko slůněte, pramení ve výšce 1390 m řeka Morava.



Hlavními východišti do oblasti Masivu Králického Sněžníku je z české strany město Králíky (dříve Grulich) s velmi známým poutním klášterem na Hoře Matky Boží a s Vojenským historickým muzeem a z moravské strany městečko Staré Město pod Sněžníkem, které kdysi proslulo dolováním kovových rud.